Přečtete a poslechněte si příspěvek wave.rozhlas.cz
Mezi stromy se dá chodit na houby, mezi stromy se dají sbírat borůvky, mezi stromy se můžou pást zvířata, mezi stromy se dá pěstovat pšenice nebo řepka. Rozdělení krajiny na pole, louky a les je důsledkem moderní intenzifikace zemědělství. Pásy dřevin tradičně rozdělují pozemky, tvoří větrolamy a remízky, můžou být ale i běžnou součástí hospodářské půdy. Proč bychom se měli bavit o agrolesnictví?
„Agrolesnictví je v tropických zemích klasický způsob obživy malých farmářů,“ ilustruje důležitou schopnost stromů zastínit půdu před spalujícím sluncem Bohdan Lojka z Katedry tropických plodin a agrolesnictví na České zemědělské univerzitě. Svůj historický základ má ale tenhle poměrně nový termín i u nás. „Nejčastěji jsou to stromy na pastvinách a pasené sady. Vidíme to v pahorkatinách, zemědělci tomu rozumí a nemají s tím problém. Složitější je implementace dřevin na ornou půdu,“ naráží na bariéry naší krajinné imaginace Lojka.
Český spolek pro agrolesnictví, jehož je Lojka spoluzakladatelem, se snaží o širší návrat stromů na hospodářské plochy. Vydávají didaktické brožury a lobují v parlamentu za lepší finanční podporu. Stromy v krajině nejsou jen hezké, ale zaručují i větší stabilitu celého ekosystému, což se nám v časech klimatické změny nesporně hodí. Zadržují vodu v krajině, zvyšují biodiverzitu, zmírňují erozi půdy a zlepšují její kvalitu.
Navíc sami ukládají oxid uhličitý do biomasy dřeva. Pokud jde o ovocné stromy, které se dají česat, znamenají dokonce vyšší výnos z jednotky plochy, protože rozprostírají užitek do více rozměrů. Jednou z možných nevýhod může být, že strom roste dlouho. S agrolesnickými systémy se proto spíš setkáme na rodinných farmách.
„Skrze stromy člověk pracuje napříč generacemi. My to sázíme částečně pro naše děti a oni už s tím i trochu počítají, i když jsou ještě malé,“ potvrzuje výzkumník z ústavu živočišné výroby, etolog a kreativní farmář Radim Kotrba. V Miskovicích u Kutné hory spolu s rodinou zvelebují starý třešňový sad, ve kterém pasou jeleny evropské, ovce vřesové, divoké lamy, siky vietnamské a sambary ostrovní. Sad dál rozšiřují, obohacují louku o květnaté rostliny pro pestřejší potravu včel a vedle celkem bezúdržbového silvopastevního systému se jim daří i zvyšovat biodiverzitu v jinak intenzivně obdělávaném Polabí.
Proč chovat jelenovité v třešňovém sadu? Jakou podporu má zemědělec, když se chce pustit do agrolesnictví? Jaké typy agrolesnických systémů existují?